Spartakus Aleksandr Vasiljevič Mišulin 1954

Kvalita 8/10. Řím jako vykořisťovatelský prostor podle marxismu-leninismu

Populárně-vědecká historická studie. Obsah knihy je silně poplatný době svého vzniku a je psán striktně skrze marxisticko-leninskou teorii třídního boje. Antický Řím je zde vyobrazen jako vykořisťovatelský stát a samotné Spartakovo povstání jako raná forma revoluce utlačovaných. Sociální situace v antickém Římě: Mišulin v úvodu podrobně rozebírá ekonomický a společenský systém Římské republiky v 1. století př. n. l. Zaměřuje se na masové zneužívání otrocké práce na velkostatcích (latifundiích), kruté zacházení s lidmi jako s „mluvícími nástroji“ a rostoucí napětí mezi vládnoucí oligarchií a vykořisťovanou masou. Pro kontext zmiňuje i předchozí rebelie (např. první a druhé povstání otroků na Sicílii). Vzpora v Capuy: Kniha popisuje začátek samotného Spartakova povstání v roce 73 př. n. l., kdy skupina zhruba 70 gladiátorů vedená thráckým válečníkem Spartakem uprchla z gladiátorské školy Lentula Batiata. Autor zdůrazňuje Spartakovu mimořádnou inteligenci, fyzickou sílu a organizační talent, čímž ho vykresluje jako prototyp dokonalého lidového hrdiny a stratéga. Vojenská tažení a taktika: Text podrobně mapuje úspěchy povstalecké armády, která se postupně rozrostla na desítky tisíc uprchlíků. Mišulin rozebírá slavné vojenské manévry, jako byl sestup z hory Vesuv pomocí lan spletených z divoké révy, kterým povstalci zaskočili a zmasakrovali římské vojsko. Rozkol v povstaleckém táboře: Významná část práce se věnuje vnitřním neshodám mezi vůdci povstání (zejména mezi Spartakem a Crixem). Zatímco Spartakus chtěl otroky vyvést z Itálie přes Alpy za svobodou do jejich domovin, radikálnější křídlo (převážně Galové a Germáni) chtělo zůstat, drancovat Řím a pomstít se. Tento rozkol vedl k oslabení sil. Závěrečná porážka a odkaz: Kniha vrcholí popisem mobilizace celého Říma, kdy byl do čela legií postaven Marcus Licinius Crassus. Mišulin líčí hrdinný, ale tragický konec povstání v bitvě u řeky Silarus (71 př. n. l.), kde Spartakus padl. Zmiňuje také krutou pomstu Římanů – ukřižování šesti tisíc přeživších otroků podél silnice Via Appia.