Až umřeš, nikdo ti už nebude chtít sahat na prsa, Stanislav Beran 2007

Kvalita 9/10. Povídková prvotina mladého talentovaného autora. Povídky o koncentrované lidské bídě.

Hrdiny Beranových krátkých povídek jsou většinou průměrní lidé z maloměsta, řešící většinou všední starosti. V momentě, kdy musí nečekaně čelit nějakému problému, jako jsou například nové vztahy, nebo osudové zvraty, je to pro ně velice traumatizující. Beranův povídkový debut lze směle přirovnat k existencionální próze Emila Hakla nebo Jaroslava Rudiše. Název knihy je sice dost pofiderní, ale obsah stojí opravdu za to.  Koncentrovaná lidská bída. A nebo skvělý pohled na to, jak je pocit štěstí subjektivní, jednomu stačí panák rumu, jinému jsou miliardy málo. Zvláštní situace, kdy po přečtení kterékoliv povídky má člověk víc otázek, než předtím. Nedořečenost, to je to správné slovo.